en-Danu

09/07/2022

O prosinci a zimním období trochu jinak. Příběh jednoho narození.

Příběh mého rozvzpomínání na to, proč jsem si "vybrala" ke svému narození právě prosinec, začal před pár lety v Glastonbury v Anglii. Vydala jsem se tehdy s kamarádkou na toto místo, které je též nazývané Avalon, tajemný ostrov z artušovských legend. Už delší dobu jsem se věnovala tantra-józe a osobnímu rozvoji a chtěla jsem tehdy podniknout něco jako pouť, porozjímat, zjistit něco víc o sobě ve spojitosti s jinými místy. Anglie mě přitahovala už dávno, a nabízená cesta ve spojení s tématy ženské spirituality, kněžek Bohyně, tajemných legend, se mi zdála jako jasná volba. 

Bylo by to na delší povídání, na co jsem si při této cestě vzpomněla a jaké souvislosti se svým životem jsem tam našla, ale pro tento příběh je důležité to, že jsem tam "narazila" na bohyni Danu. Bylo to hned na začátku naší výpravy, v glastonburském Chrámu Bohyně, kde jsme si měly vybrat poselství některé z bohyní Keltského kola roku, které nás bude provázet po naši cestu. A ke mně přišla, obrazně řečeno, bohyně Danu. 

Matka vzduchu, královna severu, ... chladná Danu ... hmm... takto jsem si to tedy nepředstavovala, chtěla jsem nějakou svěží, "šťavnatější", plnou vášně ... a tahle studená bohyně spojená s prázdnotou, tichem a prostorem, přísným pohledem... ách jo. Asi tušíte, proč mě rozčilovala. Byla mi víc než podobná!

Časem jsem na ni trochu pozapomněla a na to, co s sebou nese, též. Až pak jednou, během zimy, jsem rozjímala a o Danu znovu četla. Najednou jsem už nevnímala nelibost, začala jsem vnímat, jak mi je blízká a jak miluji kvality, které přináší. Odpočinek, čas meditace a sebereflexe, pevný bod, ticho, bytí jen tak. Období kolem Vánoc pro mne bylo prostě vždy tak nějak rušivé, shon na druhou, nesnášela jsem to, jenže jsem ani nikdy nezachytila, co vlastně může přinášet. Opravdově, možná i trochu syrově, jako vše v přírodě v tuto dobu. Áha, takže i taková může být zima, Vánoce, a ... já.

Od té doby čas zimy prožívám jinak, s jiným vědomím, a po očku pokukuji po obrázku přivezeném z Avalonu, po "mé patronce", která mi mnohé připomněla a připomíná. Copak dalšího mi ještě připomeneš? Svým neústupným, ale laskavým pohledem? Každý rok objevuji v tento čas něco nového, nějaký další střípek uvědomění. 

A nedávno přišel jeden další malý příběh, když jsme na jednom setkání znovu "hráli" naše narození, tentokráte v duchu toho, že jsme s veškerou láskou očekáváni, bylo to tak laskavé, krásné, a já jsem najednou měla malé déjá vu, viděla jsem se, jak se těším, až přijdu na Zem, viděla jsem světýlka ve tmě, sníh, vnímala takové to ticho zimní noci, ... ano! to chci zažít, tam chci být! A ten pocit! Nikdy jsem si neuvědomila, že se těším! Možná maličkost, ale já mám od té doby úplně jinou chuť do života, jako že vím, proč v zimě, že jsem se těšila a pocit té zimní krásy...

Mnohem větší smysl mi i dává, proč se vlastně věnuji meditacím, proč miluji ticho a jednoduchost, proč jsem taková, jaká jsem. Opouštím své představy, jaká bych měla být, a vážím si více toho, co mi bylo dáno do vínku, a co je tolik podobné kvalitám spojeným s obdobím bohyně Danu.

Všechna tato uvědomění mi přinášejí více lehkosti a jistoty v životě, že jsem na správném místě. A to je moc hezký pocit.

(Chcete-li si přečíst podrobněji o Danu a období Yule, období od zimního slunovratu, pak je vše krásně napsané na webových stránkách Kněžky Bohyně.)