Když se cvičení stane tancem

Aneb kouzlo zvané Mohendžodáro. 

Ráda bych napsala pár slov o tom, co vidím a cítím ke konci každého kurzu tantra-jógy pro ženy. Protože je to něco specifického a jednoduše krásného. 

Mohendžodáro pracuje především s meditacemi a ásanami. Ásany, nebo-li pozice těla, jsou spojeny s určitým aspektem, řekněme stavem ženské energie. Možná začínáte tušit, že nejde o to, naučit se pozice čistě jako perfektní fyzické provedení...

Říká se, že opravdové a kvalitní věci potřebují čas. Aby něco fungovalo a mělo hlubší dopad, nemůže to být jen jednorázové, povrchní, instantní. Když dáme věcem čas... dáme sobě čas... pak můžeme sklízet plody. Myslím, že obzvlášť u žen je potřeba času a určitého plynutí, či ponechání prostoru pro to, aby se věci děly, velmi důležitá.

Na setkáních s tantrickou jógou děláme meditace, tančíme, tvoříme, uvolňujeme tělo, procvičujeme jednotlivé ásany, jsme spolu... A najednou, v určitý okamžik, začne z každé ženy zářit světlo. Ásany začnou být vyjádřením duše v určité pozici. Cvičení se stává tancem, tělo se vlní z jedné pozice do druhé, žena je ponořená dovnitř sebe. A je to opravdu vidět, cítit, jak se v té chvíli děje něco kouzelného. Krásného. Obohacujícího. Silného. To vyzařování je až hmatatelné. Nádhera, vždy neopakovatelná, vždy jedinečná, nepřestává mě to pokaždé dojímat.

Jak jednou zachytíme takový vnitřní stav, už se k němu snáze vracíme. Úmyslně teď nepopisuji zdravotní účinky atd., ale chci alespoň částečně zachytit tu alchymii, která se děje někde v ženském nitru. A kterou pak na různé úrovni zachycuje i okolí.  Nestane se to však za den. Je to postupné, chce to svůj čas. O to je to pak také trvalejší. Ženství se rozvíjí, postupně narůstá vědomí, hloubka a síla.